Atmosférická konvekce je proces, při kterém vzduch, zahřátý nejčastěji od zemského povrchu či mořské hladiny, začne v důsledku Archimédovy síly stoupat v podobě různě velkých "bublin" směrem vzhůru. Od jisté hladiny začne kondenzovat vodní pára do drobných kapiček, začíná vznikat oblak typu cumulus. Pokud má stoupající "bublina" dostatek energie (to závisí na vertikálním teplotním zvrstvení atmosféry, ve které konvekce probíhá), může se vyvinout podstatně mohutnější oblak - cumulonimbus ("bouřkový mrak"). Tento oblačný projev konvektivních bouří zná většina lidí spíše pod ne zcela přesným označením "bouřka". Zatímco český termín "bouřka" je souhrnným označením pro elektrické, optické a akustické jevy doprovázející atmosférické výboje, termín "konvektivní bouře" je obecnějším označením pro oblak typu cumulonimbus a jevy, které jej doprovázejí nebo mohou doprovázet (elektrická aktivita, intenzivní srážky, kroupy, silný nárazovitý vítr, tornáda). Hovorová čeština tyto dva pojmy příliš nerozlišuje, je však nutné si uvědomit, že ne každá bouřka musí být vázána na konvektivní bouři a naopak. Terminologická nejednotnost se projevuje i v překladech - pro řadu termínů, běžně používaných v americké angličtině, doposud neexistuje ustálená česká a slovenská terminologie. Proto na těchto stránkách najdete u některých českých (resp. slovenských) pojmů v závorce i původní americké názvy.
Příklad velmi silné bouřky na radaru, provázené silným větrem a na jejím čele i silnými srážkami. Patrné je i Bow Echo. Patrně se zde jednalo o supercelu. Snímek: ČHMÚ
Typická doba života jedné "bouřkové buňky" je kolem 30 až 50 minut - po této době buňka zaniká. Většina konvektivních bouří je však tvořena více takovýmito buňkami v různém vývojovém stádiu, čímž bouře jako celek může navenek existovat po dobu podstatně delší, až několik hodin. Existuje však typ bouří tvořených jedinou buňkou, které mohou přežívat po dobu několika hodin. Takovéto bouře silně rotují kolem své vertikální osy. Na tzv. dopplerovských radarech (schopných měřit vedle radarové odrazivosti i radiální rychlosti) je pak pozorována tzv. mezocyklóna (angl. mesocyclone) o průměru přibližně 5 - 20 kilometrů. Konvektivní bouře, ve kterých je radarem detekována mezocyklóna, se nazývají supercely (angl. supercell, supercell storm).
Na fotografii supercela na jihu Moravy
A právě supercely bývají doprovázeny "nejdivočejším" počasím - obřími kroupami, tornády, případně přívalovými srážkami či extrémní elektrickou aktivitou. Dodejme, že předpona "super" se nevztahuje k rozměrům bouří, nýbrž k intenzitě procesů, které v nich probíhají.
Při psaní tohoto článku bylo čerpáno ze zdroje ČHMÚ
